Krajské kolo hry Plamen 2016-2017, Mladkov 16-17.6.2017
Tak jsme po čtvrté v řadě odejeli na krajské kolo hry Plamen 2016, které tentokrát hostila v pátek 16. a v sobotu 17. června 2017 obec Mladkov z okresu Ústí nad Orlicí. Aby naši Plameňáci nemuseli spát na hřišti ve stanech a hrozilo od nich tak zničení celého areálu, rozhodli jsme obětovat pouze jednu chatu, kterou jsme si s předstihem zajistili v klidné části Mladkova a vystavili tak nebezpečí ztráty majetku pouze oddíl Sokol Pardubice – Polabiny, jímž tímto děkujeme za poskytnutí perfektního zázemí i prostředí. Nádherné klidné místo, kterým nad ránem pouze pronikl štěkot psa od sousedů, celodenní jemné šumění a bublání protékajícího potůčku, hukot občas projíždějícího vlak a celou noc chrápajícího Diega.
Naši expedici tvořil tým deseti soutěžících Plameňáků, dva pozorovatelé z Béčka – Bára a Markétka, kolektiv vedoucích a náš věrný pomocník a podporovatel Syky. Náš početný kontingent posléze doplnili, ostatně jako vždycky v minulosti, naši dorostenci Bivoj, Oggy a Šíba a v neposlední řadě i nepsaní členové našeho kolektivu mladých hasičů a největší pomocníci Marcela a Zdenda Pospíšilovi. A nemohu zapomenout na moji manželku, jenž dohlížela nad tím, abych se nerozčiloval. Nutno předem uvést, že nebylo proč se rozčilovat, zejména když jsem si kšiltovku zapomněl doma a neměl bych čím házet.
Již dopředu jsme věděli, že máme startovní číslo 1 a tedy každou disciplínu budeme začínat. Naši sportovci také vykazovali od začátku určité sportovní napětí a soustředění, zejména když si Áňa výjimečně nezapomněla doma kartičku pojišťovny a Jířa kašlala ji při odjezdu tak, že by, slovy Evžena Humla z Chalupářů, „mohla hlídat mlejn“.
Po naložení potřebného materiálu i proviantu jsme před desátou dopoledne odejeli směrem Mladkov a cestou se stavili pouze v Jablonném nad Orlicí na oběd, kde směle můžeme doporučit hotel U černého medvěda na místním náměstí, kde nás napojili a nakrmili zcela dle našich požadavků. Poté jsme už dorazili do odtud nedalekého Mladkova a ubytovali se. Krátce před půl druhou jsme již nahnali družstvo na prezenci a vyčkávali zahájení soutěže.
Pátek
Štafeta CTIF (dějství první)
Zahajovali jsme závody štafetou CTIF, po našem 9 x 50 m. První pokus a hned nezdar. Áňa shodila laťku na podlezu a asi 33 x ji nasazovala zpět, takže výsledný čas byl hrozný. Jaký ale byl, to nikdo neví, neboť se rozbila časomíra a pokusy se musely opakovat. Děkujeme Svatý Floriánku. Aby se naši borci mohli lépe soustředit, přišla brutální průtrž mračen a během chviličky byla škvárová dráha zaplavena cca 5 cm hladinou vody.
Štafeta dvojic
Dráha byla v tu chvíli absolutně nepoužitelná, a proto se rozběhla disciplína štafeta požárních dvojic, po našem prostě hydranty. Tady se ukázala nevýhoda startovního čísla, protože jsme disciplínu opět začínali v době, kdy byla částečně zaplavena i tráva. Přesto naši borci dokázali stlačit svůj pokus pod 1 minutu, což, si myslím, byla výborná práce. Konečné 8. místo bylo, na dané podmínky, perfektní.
Štafeta CTIF (dějství druhé)
Jelikož dráha vsákla napadaný příděl vody, běžela se opět tato disciplína. A protože v jediném proběhlém pokusu nešla časomíra, opět jsme tuto disciplínu začínali. Tentokrát to však ze strany našich borců byl absolutní výkon. Když si vzpomenu na kraj z roku 2015, kde jsme poprvé a s velkou slávou na tartanovém povrchu v Litomyšli překonali 80 s (čas 79,96 s) a nakonec byli stejně poslední, na nabobtnalé škváře naši borci explodovali – čas 77,55 s.
Ač mokrá, ale výborně připravená dráha, poskytovala možnost výborným časům, což jednoznačně potvrdili naši borci v pokusu druhém. Výsledný čas – 76,79 s. Prostě něco neuvěřitelného, ba přímo fantastického. Nový rekord a také těžko uvěřitelné 6. místo.
ZPV (závod požárnické všestrannosti)
Fantastický začátek však přinesl i to negativní. „Štěkající“ Jířa si podvrtla kotník, Žužu omotala koleno a Jana si natáhla sval. Když jsme odcházeli na 500 metrů vzdálené stanoviště startu ZPV, nevěděl jsem, jestli tam vůbec dojdeme nebo bude lepší naše závodníky ještě na cestě postřílet, aby se dále netrápili. Je pochopitelné, že výsledek ze ZPV se nemohl vydařit. Holky ještě na prvním stanovišti – střelbě, předvedly nejlepší výsledek ze všech, pouze 4 trestné, ale pak se již na nich podepsaly jednotlivá zranění a konečný výsledek zněl 11. místo. Klukům tyto závody nevyšly vůbec, takže musíme kladně hodnotit, že naši borci nezabloudili a všichni se vrátili do naší náruče.
První den jsme tak končili na celkovém 9. místě.
Sobota
Štafeta 4 x 60 m
Tímto závodem jsme snad všechny noční můry z této štafety definitivně zavrhli. S partou marodů jsme těsně překonali čas z okresního kola v Litomyšli (znovu upozorňuji, že tehdy za jasného počasí a na tartanu) a výsledkem bylo 45,09 s. Znovu 8. místo a téměř definitivní
Zajištění 9. místa v celkovém hodnocení. Venku mírně mžilo, byla zima (jen 12 st.) a naši borci se prostě kousli, že na kraji budeme mít lepší časy než před třemi týdny na okrese.
Požární útok CTIF
Tak tady jsme podruhé přežili klinickou smrt. Kontrolní měření před startem odhalilo, že se nám za rok „D“ hadice ze džberovky zkrátila o 5 cm a neodpovídala normám (zde odbočím, nechtěl jsem tomu měření ani uvěřit a tak jsem ihned po návratu domů přeměřil hadici ze staré džberovky – výsledek – ještě o 10 cm kratší!!!). Kamarádi z Desné nám půjčili hadice své a Plameňáci zaběhli nejrychlejší CTIF sezóny. Bohužel k času 58 s se připočítaly trestné body, a to 5 za překrut na hadicích, 10 za špatně položený rozdělovač (opravdu přesahoval) a 10 za „vrtění“ soutěžící při závěrečném nástupu. Ta poslední desítka mně vyrazila dech. Jednak byla opravdu zima a soutěžící se třásli všichni, a to nejenom od nás, a pak tomuto trestu nevěřícně kroutil hlavou i rozhodčí od nás z okresu, který normálně právě CTIF rozhoduje. Ale Jana je hezká holka a asi proto rozhodčího upoutala. No, ještě že u toho nebyl Míňa, asi bychom byli svědky pěkného průplesku.
Druhý pokus byl stejně fantasticky rychlý, bez technických chyb, ale s dvěma překruty, což činilo výsledný čas 68 s. Na okrese jasné vítězství, na krajském kole až 9. místo.
Požární útok
Tato disciplína se běžela souběžně s požárním útokem CTIF, takže jsme již věděli o časech 6 družstev před námi. Nejlepší čas byl 25 s (terče byly nástřikové, nikoliv dotykové jako na lize), což se nám zdálo docela hratelné. V našem prvním útoku se pokazilo úplně vše. Odlítlo „béčko“ z přetlakového ventilu (asi jako i dalším 3 družstvům), odlítlo „céčko“ z rozdělovače, prostě nepovedený pokus. Do druhého pokusu a naše poslední kolektivní vystoupení na soutěži jsme šli s předsevzetím, že přece nemůžeme být v útokách poslední. Právě nervozita hrála však hlavní roli a prostě jsme nenalili tak jako v pokuse prvním. Jana však roli strojníka zvládla na podtrženou jedničku a společně s oběma proudařkami – Terčou a Jířou, a pochopitelně i se zbytkem družstva, dohnala naši štafetu na krásné 5. místo.
V celkovém pořadí jsme tak zopakovali loňskou 9. příčku.
Možná se Vám to zdá jako špatné umístění, ale tak to není. Nemůžeme se, bohužel, srovnávat s atlety ze Skutče nebo mnohonásobně většími sportovními oddíly z Dolní Dobrouče, Holic či Letohradu. Vždy porovnáváme svoje minulé výsledky a výsledky z okresního kola, které nás na krajské katapultovalo. Rozhodně dobrým měřítkem bylo i porovnání s ostatními dvěma svitavskými oddíly.
Prostě – okres byl excelentní, kde jsme byli pouze třetí na ZPV a druzí na štafetě CTIF, na krajském kole jsme byli za svitavským týmem pouze v nepovedeném ZPV, kde nás přeskočila Desná. Jinak jsme plně a bezezbytku potvrdili pozici jasné svitavské okresní jedničky, a v ostatních disciplínách svoje okresní konkurenty s přehledem porazili.
Závěrem lze sportovce jenom chválit a poděkovat jim za vzornou reprezentaci sboru i obce.
Rozhodně jsme pyšní i na to, že náš tým tvoří pouze děti, jejichž mateřským oddílem je SDH Pomezí.
Dále bych poděkoval všem, kteří nám pomáhali a přijeli nás do vzdáleného Mladkova podpořit. K našemu úplnému štěstí tak možná chybělo pouze letní počasí, ale kdyby svítilo a bylo 30 stupňů, nemohli být s námi Zdenda a Syky, takže vlastně i takhle s tím horším počasím to bylo naprosto dokonalé. Protože by nám oba prostě chyběli.
Svět je Lunapark a spravedlnost pro Jamajku
Václav
P.S.:
Když jsem se už tak rozepsal, přidám ještě krátké hodnocení jara 2017
Mladší žáci
stále tápají a lepší výkony střídají s horšími. Příští sezónu však již musí bojovat o stupně vítězů a tomuto zcela přizpůsobíme naši taktiku i záměr. Tréninky protáhneme a trošku přitvrdíme. Jinak nám konkurence definitivně uteče.
Ligu jsme v mladších již trochu odpískali a borce pořádně připravíme na závěrečný závod sezóny do Mladějova. A pochopitelně ZPV v Hartmanicích 21.10.2017, kde mají limit na maximálně 5. místo. Horší umístění nemůže přicházet v úvahu.
Starší B
Svůj cíl, a tím byl postup do 10. místa ve hře Plamen, splnili a nebýt toho, že se nezúčastnili Jevíčského závodu, byli v lize kolem 7. místa, které je i naším cílem dosáhnout. A borcům věříme, že to dokáží.
Starší A
Vítězství ve hře Plamen hladce splnili a dokázali dosáhnout na druhý nejlepší výsledek v dějinách našeho sboru. Když k tomu přidáme perfektní vystoupení na krajském kole (viz výše) a několik zápisů do dějin našeho sboru, zbývá jen doběhnout vítězně ligu. Vedeme sice jenom o jediný bod, ale silách našich borců toto vítězství rozhodně je. Anebo lépe, když nevyhrají, bude chyba v nich, protože jsou skvělým a nejlepším týmem okresu, což potvrdili zejména na Plamenu. Když běháte na Foxe, musíte provést vše perfektně, jinak Vás mašina ztrestá. A náš čas z Litomyšle 14,98 s je už teď jasně nejlepším útokem letošní ligy. To si piště.
Jaro 2017 se z pohledu mladých hasičů zapíše zlatým písmem do naší kroniky.