BALDA - sobota 5.6.2021
Soustředění Balda 2021–sobota 05.06.2021
Jak jsme dříve slíbili, tak jsme i provedli. V sobotu dne 5. června 2021 se před osmou hodinou začala plnit asfaltová plocha před hasičárnou v Pomezí. Nejednalo se ani o výjezd výjezdové jednotky na požár ani o přípravu na odjezd na závody. Před hasičárnou se sešli účastníci „Dne plného her“, který pořádal náš sbor, konkrétně starosta sboru Robin a vedoucí mládeže Zuzka. Mladí hasiči se dostavili v plném počtu a vytvořili celkem pět čtyřčlenných hlídek. Další hlídky pak doplnili svojí účastí dorostenci, dorostenky, a dokonce jedno družstvo dospělých. Mladí hasiči nejprve převzali slíbené medaile za jejich pěkné výsledky na hře Plamen a poté už začali všichni plnit první úkol dne, pěšky dojít po vyznačené trase na Baldu, když je po cestě čekalo celkem šest stanovišť s předepsanými úkoly. Jako první se na trať vydala nejmladší účastnice soutěže, tříletá Markétka Dočekalová. A v doprovodu trenérů, masérů, novinářů, výživových poradců, sportovních poradců, asistentů, kustodů, učitelského dozoru, přísných kritiků, zásobovačů (rozuměj – šla s mámou a babičkou) skutečně dosáhla vytyčeného cíle a také splnila všechny úkoly na trase. Klobouk před ní dolů a od září, doufám, již jako právoplatný člen kolektivu mladých hasičů. Po Markétce se na trať postupně vydávaly další a další hlídky. Závěrečnou hlídku nakonec vytvořili Václav společně s Romanem Grossmannem, a to z důvodu nečekané, ale bleskurychlé akce Pepy, který jim ujel s Fordem, ačkoliv je měl původně na Baldu odvézt. Na tomto příkladu alespoň vidíte, že u hasičů se situace mění každou vteřinou.
Od hasičárny vedla trasa zadní polní cestou k silnici na Baldu, kde na posledním plotě visel první úkol – zkouška ze znalostí dějin i současnosti našeho sboru. Je pravdou, že mi v testu chyběla otázka, kdo je nejoblíbenějším vedoucím mládeže v dějinách, ale nemusím být všude, že, přátelé. Poté jsme pěkně hopkali do kopce, kde na plotě u objektu bývalé tírny visel úkol č. 2 – přinést do tábora větvičky ze čtyř druhů stromů. Ač se to nezdá, i zde jsme se s Romanem, jako protřelí a léty i politikou zkušení zálesáci, zasmáli. Děti plnily úkoly, tak jak jsou zvyklé, tedy ihned začaly demolovat okolí a plnit úkol, ačkoliv jim stačilo natrhat požadované roští až těsně před táborem. Na obranu dětí musím tímto uvést, že jsou poslušné a plnily úkol hned a dle zadání, ne jako dospělí, kteří nesli do tábora strom, který by v pohodě splnil normu na vánoční smrk na Václavák. Na okraji Baldeckého lesa čekal na hlídky úkol třetí – IQ kvíz. Jak nám kdysi říkala češtinářka na základní škole v Olešnici – Myšlení někdy bolí, tak toto rčení vešlo ve skutečnost. Pokud si závodníci nevěděli rady s otázkou, začali žhavit mobilní telefony a věrný přítel Google jim pak radil, jak dál. Prsty měli od mobilů někdy doslova otlačené. Potom stále v mírném stoupání jsme se dostali až k úkolu č. 4 – „grúpnblesk“ – tj. vytvořit skupinovou fotografii členů hlídky. Před závorou na lesní cestu ke kapličce nad táborem byl úkol pátý – z papíru vyrobit předmět, který by nám i Japonci, mistři v origami, záviděli. Tak se závodníci ozdobili čepicemi z papíru, někteří měli i bojovou přilbu. U kapličky pak cestou do tábora následoval poslední, šestý, úkol. Po cestě nalézt v lese ukrytých pět topografických značek a správně je pojmenovat. Nechci žalovat, ale topografickou značku „Pozor, areál dětského tábora. Zákaz vstupu“ ani po 200 letech u mladých hasičů neznám a rád si ji na dalším tréninku nechám od „odborníků“ vysvětlit. Je fakt, že poslední značku jsem nemohl najít ani já, a to jsem si sám den předtím na strom přivazoval.
Po příchodu do tábora se děti ubytovaly v chatkách a pak je už čekal oběd. Kuřecí nebo vepřový plátek s bramborem a zeleninou. Maso bylo o to vzácnější a chutnější, neb jak říká klasik: „Naše Bětuš sama vinula“, v našem případě – náš Pepa sám opékal!!!
Odpoledne se pak rozběhlo v plnění her a sbírání bodů do soutěže o poklad SDH Pomezí. Jako velmi zdařilá se ukázala hra na zloděje, kdy děti střežily hasičský prapor a nikdo jim jej nesměl sebrat a odnést k totemu u ohniště. Několik odvážných pokusů bylo, ale vždy se jako ze země vyrojily děti a zloděje zmlátily. Když se v jednom případě pokus o odcizení vlajky Andymu téměř povedl a vlajku ukryl pod svým Papamobilem, viděl to ten, který je vždy a všude a dětem ukrytí vlajky práskl. Sorry, Pepo, žalovat se nemá, ale hlásit se to musí. Prostě děti vlajku uchránily, i když nakonec přiběhl pravý zloděj a vlajku odnášel. Na deštěm čerstvě skropené trávě neudržel při obrátce balanc a v tu chvíli byl zasypán pozornými dětmi. Mohl být rád, že se to obešlo pouze s vyraženým dechem, dvojitou frakturou nohy, tělem plným modřin a třemi naraženými žebry. Ne, nelekejte se přátelé, tohle byl, jak my mladí říkáme, fake. Prostě stačilo, aby k němu (ležícímu a zmordovanému) přišla Klárka a vlídně a noblesou sobě vlastní mu řekla: „Ještě jednou se, hajzle, pokusíš ukrást vlajku a poznáš, jaký to je, když se jazyk opírá o vylomenej zub!“ A tady se ukázalo, jak je důležitá komunikace a vzájemné porozumění mezi lidmi, protože od té doby se nikdo již vlajku odcizit nepokusil.
Celý maratón her byl krátce přerušen pouze kolem třetí hodiny, kdy proběhla krátká schůze sboru. I já jsem byl vyzván k malé přednášce k činnosti dětí. Zde jsem zhodnotil jejich výborný výsledek na „Plameni“ a připojil poznámku, jak je to hezké, když hasiči mezi sebou argumentují v klidu, s věcnými připomínkami a s náležitou úctou k ženám, jak jsem byl přítomen na jednom zasedání okresního formátu. Je pravdou, že tyto řádky píši v nadsázce, protože jak mi bylo sděleno, od zmínky o okresním zasedání byly v mém mluveném projevu slušné už jenom předložky a spojky. Nu což, ale už i Zdeněk Izer vždycky chválil rodiče za to, že na jeho představení vzali i své děti. Říkal: „Nikdo nevysvětlí dětem život v jeho nahotě, tak jako já, vždyť je to dneska všude samá k****“.
Vidím to stejně.
Na závěr dne vzplál táborák a kdo chtěl, mohl si opéci špekáček nebo gurmáni klobásu.
Vítězem dne byli všichni, kteří se soustředění zúčastnili. Ať jako závodníci, pořadatelé či pouze pozorovatelé. A byli jsme velmi rádi i za přítomnost našeho vzácného sponzora – Romana. A těmto všem lidem patří dík. Bylo to krásné, poetické odpoledne, jak říkával pan Hrušínský v Postřižinách. Na závěr jen několik nutných informací – poklad SDH byl vypátrán. Skupinka kolem Klárky nepotřebovala ani všech sedm nápověd a již po čtvrté nápovědě zjistila, že pokladem je José Diego Armando dos Santos Alvaréz de Kofola. Celý průběh jsme se snažili monitorovat na kameru, ovšem v jednu chvíli nám ji Klárka vzala s tím, že natočí exkluzivní materiály přímo mezi účastníky. Nevíme dodnes, jak to mezi účastníky probíhalo, ale asfaltová plocha je docela v dobrém stavu, tráva také rostla pěkně a po dešti bylo na hřišti několik kalužin. To je to nejpodstatnější asi z 25 reportáží naší Klárky. Mladé hasiče jsme odvezli domů a co se pak dělo na Baldě? To nevím. Ale jako veliký milovník pohádek mohu využít jejich geniální pointu – zazvonil zvonec (ve skutečnosti zatroubil Andy ve Fordu) a soustředění byl konec.
I na závěr si neodpustím citát ze známého filmu, neb lépe to říci nejde.
(Julius Satinský – S tebou mě baví svět)
Bude mi smutno, přátelé. Tak za rok zase na YDYKSEB, pro nás na ĚDLAB.
Svět je Lunapark a spravedlnost pro Jamajku.
Václav